Nákladní doprava - často kladené dotazy

Nákladní doprava - často kladené dotazy
FAQ - často kladené dotazy

Zahájení podnikání v silniční nákladní dopravě – co musí dopravce splňovat a jaká musí mít povolení, co musí splňovat vozidlo

Při provozování vnitrostátní i mezinárodní silniční nákladní dopravy je třeba vycházet zejména ze zákona č. 111/1994 Sb., zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů, a z dalších vnitrostátních i mezinárodních předpisů v tomto zákoně uvedených. Dle § 4 uvedeného zákona musí ten, kdo hodlá provozovat silniční dopravu pro cizí potřeby, mít dobrou pověst, být odborně způsobilý a musí mít:

a)      koncesi, pokud je provozování silniční dopravy pro cizí potřeby živností (zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání), nebo

b)      povolení od dopravního úřadu v ostatních případech.

Zákon č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání, spadá do působnosti Ministerstva průmyslu a obchodu, proto doporučujeme obrátit se s dotazy, týkajícími se tohoto zákona, zakládání živností  a koncesí, přímo na uvedené ministerstvo.

 

Provozování vozidla se zahraniční registrační značkou v ČR českým dopravcem

Podle zákona č. 111/1994 Sb., zákon o silniční dopravě, § 3 odst. 1 je tuzemský dopravce povinen používat v silniční dopravě vozidlo,  evidované v České republice se státní poznávací značkou České republiky, přičemž dle § 2 odst. 12 je tuzemským dopravcem fyzická osoba s trvalým pobytem nebo právnická osoba se sídlem v České republice, která provozuje dopravu silničními motorovými vozidly, kterým byla přidělena státní poznávací značka Českou republikou. Český dopravce tedy nemůže provozovat vozidla, která jsou registrována v jiném státě, a to ani na základě např. nájemní smlouvy.

 

Přepravy, které jsou na území EU osvobozeny od eurolicence

Eurolicenci ani jinému povolení pro přepravu v rámci EU nepodléhají:

1. Přeprava poštovních zásilek v rámci veřejné služby.

2. Přeprava poškozených nebo havarovaných vozidel.

3. Přeprava nákladu vozidly, jejichž největší přípustná hmotnost, včetně největší přípustné hmotnosti přípojného vozidla, nepřesahuje 3,5 t;

4. Přeprava zboží motorovými vozidly, pokud splňují tyto podmínky (dopravce musí být schopen v případě silniční kontroly splnění podmínek také prokázat):

  • Přepravované zboží je ve vlastnictví podniku nebo je jím prodáváno, kupováno, pronajímáno, najímáno, vyráběno, získáváno, zpracováváno nebo opravováno;
  • účelem přepravy je převést zboží z nebo do podniku, jeho přeprava uvnitř podniku, popř. mimo podnik, jde-li o přepravu pro vlastní potřebu;
  • motorová vozidla pro takovou přepravu musí být řízena vlastními zaměstnanci podniku;
  • vozidla přepravující zboží musí podniku patřit nebo jím být koupena na úvěr nebo je musí mít podnik v pronájmu, přičemž v naposledy uvedeném případě musí tato vozidla splňovat podmínky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2006/1/ES ze dne 18. ledna 2006 o užívání vozidel najatých bez řidiče pro přepravu zboží po silnici;

Toto ustanovení se nepoužije na náhradní vozidlo během krátkodobé poruchy běžně používaného vozidla.

  • přeprava smí být pouze pomocnou činností v rámci celkové činnosti podniku.

5. Přeprava léků, zdravotnických přístrojů a vybavení, jakož i dalšího materiálu pro poskytování pomoci v naléhavých případech (zejména při živelních pohromách).

Povolení Společenství ani jinému povolení k přepravě nepodléhají také přepravy a jízdy bez nákladu související s přepravou uvedenou v bodech 1- 5.

 

Označování vozidel přepravujících přepravy písmenem A

Jedná o označení podle vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 374/2008 Sb., o přepravě odpadů a o změně vyhlášky č. 381/2001 Sb., kterou se stanoví Katalog odpadů, Seznam nebezpečných odpadů a seznamy odpadů a států pro účely vývozu, dovozu a tranzitu odpadů a postup při udělování souhlasu k vývozu, dovozu a tranzitu odpadů (Katalog odpadů).

Podle § 2 této vyhlášky musí být motorová vozidla přepravující odpad po veřejně přístupných pozemních komunikacích označena dvěma pravoúhlými reflexními bílými výstražnými tabulkami o šířce 40 cm a výšce minimálně 30 cm s černým nápisem „A“ o výšce písmene 20 cm a tloušťce 2 cm. Reflexní vlastnosti výstražných tabulek musí splňovat požadavky homologačního předpisu Evropské hospodářské komise Organizace spojených národů o značení těžkých a dlouhých vozidel a jejich přípojných vozidel a během přepravy musí být viditelně umístěny vpředu a vzadu na vozidle kolmo k jeho podélné ose. U jízdních souprav musí být zadní tabulka připevněna na  zadní straně přípojného vozidla.

V případě dalších dotazů k této problematice doporučujeme obrátit se přímo na Ministerstvo životního prostředí, do jehož působnosti výše uvedená vyhláška spadá.

 

Existuje nařízení či vyhláška, kterou se řídí označování firemních vozidel (tj. firma,

sídlo, IČ atd.) a jaké jsou sankce za jejich neoznačení?

Ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů je

 podnikatel v silniční dopravě  povinen označit vozidla taxislužby, autobusy, tahače a nákladní vozidla o celkové hmotnosti vyšší než 3,5 tuny, které používá k podnikání, svým obchodním jménem. Způsob označení stanoví  ust. § 7 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě takto:

1.  Označení silničního motorového vozidla obchodním jménem dopravce musí být provedeno nesmazatelně přímo na vozidle nebo na štítku nebo nálepce připevněné k vozidlu. Magnetické, pneumatické nebo jiné rychle snímatelné uchycení štítků není dovoleno. Nápis musí být zřetelně viditelný a čitelný o výšce písmen nejméně 30 mm.

2. Označení musí být umístěno na obou dveřích kabiny řidiče nebo v přední polovině obou bočních stran karoserie; u vozidla taxislužby na obou předních dveřích. Pokud velikost písma nápisu je větší než 300 mm, může být nápis umístěn kdekoli na bočních stranách karoserie.

3.Vozidlo taxislužby musí být kromě označení obchodním jménem dopravce označeno také podle § 11 a 13.

4. Zajišťuje-li držitel licence na provozování veřejné linkové osobní dopravy linkovou osobní dopravu prostřednictvím dalšího dopravce, musí být vozidla tohoto dalšího dopravce označena kromě označení podle bodů 1 a 2 též obchodním jménem držitele licence. Toto obchodní jméno se uvede buď způsobem stanoveným  obecně pro silniční motorová vozidla (bod 1 a 2) nebo na snímatelné tabulce umístěné za pravým bočním sklem vozidla. 

5. Provozovatel příležitostné osobní silniční dopravy zajistí, aby jím provozované vozidlo nebylo označeno střešní svítilnou nebo reklamním štítem střešní svítilnu napodobující nebo jiným způsobem, který by mohl být s označením vozidel taxislužby zaměnitelný.

 

Za nedodržení uvedeného způsobu označení může být dopravním úřadem nebo Ministerstvem dopravy uložena pokuta podle ust. § 35 odst. 1 písm. e) až do výše 100 000,- Kč.

Pro povinnost označit  „firemní vozidla“ obchodním jménem je rozhodující,  zda jsou vozidla používána k podnikatelské činnosti, t.j. má-li firma provozování silniční motorové dopravy pro cizí potřeby ve své koncesní listině. Pokud nikoliv, označení firemních vozidel nepodléhá právní úpravě.

 

Hodlám podnikat v oblasti kamionové dopravy. Jakými předpisy se daná oblast řídí?

Podnikání v oblasti silniční motorové dopravy je živností, a to živností koncesovanou. Zájemce si proto nejprve musí opatřit koncesi k provozování silniční motorové dopravy nákladní. Veškeré  informace lze nalézt na internetových stránkách MPO, kde je stanoven postup pro právnické i fyzické osoby, je zde uvedeno, jak vyplnit formuláře i jaké doklady doložit.

 

Kde najdu znění evropských právních předpisů?

Evropské právní předpisy jsou uvedeny na stránkách EU –

http://eur-lex.europa.eu/RECH_menu.do?ihmlang=cs

Např. nařízení (ES) č. 561/2006:

1)      zvolte „Číslo dokumentu“ v části „Vyhledávání podle čísla dokumentu

2)      jako typ dokumentu zvolte nařízení

3)      v kolonce „Zadejte rok“ doplňte 2006

4)      v kolonce „Zadejte číslo“ doplňte 561 a klikněte na „Hledat

5)      u výsledku hledání klikněte na „html“ pro zobrazení textu nařízení (u jiných předpisů je možné zobrazení i ve formátu *.pdf nebo *.tif)

U starších předpisů je možné nalézt i konsolidované verze předpisů, tj. znění s již zapracovanými novelami.

Např. nařízení (EHS) č. 3821/85:

1)   zvolte „Konsolidované právní předpisy“ v části „Vyhledávání podle čísla dokumentu

2)      jako typ dokumentu zvolte nařízení

3)      v kolonce „Zadejte rok“ doplňte 1985

4)      v kolonce „Zadejte číslo“ doplňte 3821 a klikněte na „Hledat

5)      u výsledku hledání klikněte na „pdf“ pro zobrazení textu nařízení.  

 

Které právní předpisy upravují problematiku používání záznamových zařízení a povinnost vést odpovídající záznamy dokládající režim práce řidiče?

 

 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS)  č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85.

Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85,o záznamovém zařízení v silniční dopravě.

Vyhláška č. 341/2002 Sb., o schvalování technické způsobilosti a o technických podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, relevantní je Příloha 1 bod 27.

Vyhláška č. 478/2000 Sb.,kterou se provádí zákon o silniční dopravě.

Uvedené předpisy v aktuálním znění naleznete na stránkách Ministerstva dopravy odkaz Silniční doprava – Nákladní doprava – Legislativa.

 

 

Kdy musí být vozidlo vybaveno záznamovým zařízením? Který předpis to stanoví?

 

            Požadavky na konstrukci, montáž, užívání a zkoušení záznamového zařízení stanoví Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě a jeho přílohy I a IB. Záznamové zařízení musí být zabudováno a užíváno ve vozidlech, která jsou registrována v členském státě a slouží pro přepravu:

1.             Zboží a jejichž maximálně přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny. Povinnost používat záznamové zařízení dopadá na vozidla, která jsou vybavena spojovacím zařízením v případě, že největší povolená hmotnost celé jízdní soupravy přesáhne po připojení přívěsu 3,5 tuny. Pokud vozidlo vybavené tažným zařízením jede bez připojeného přívěsu a hmotnost vozidla nepřekračuje 3,5 tuny, záznamové zařízení být používáno nemusí.

2.             Cestujících vozidly, která jsou svou konstrukcí nebo trvalou úpravou určena pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče.

Obecně tedy podle Nařízení 3821/85 musí být záznamové zařízení zabudováno a užíváno k vedení záznamů ve vozidlech, která jsou používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, ať už pro cizí potřeby (v rámci podnikání dopravce v silniční dopravě na základě koncese „silniční motorová doprava“) nebo pro vlastní potřeby (v rámci zajišťování podnikatelské činnosti dopravce).

 

Musí být autojeřáb nebo  montážní plošina vybavena odpovídajícím záznamovým zařízením?

 V případě tzv. „speciálních“ vozidel  jako je montážní plošina, autojeřáb nebo čerpadlo betonové směsi a jiných, kdy nelze vozidla použít pro přepravu zboží nebo cestujících, se povinnost mít nainstalované záznamové zařízení dle Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě na takové vozidla nevztahuje. Na režim práce řidiče těchto „speciálních“ vozidel se Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy rovněž neuplatní. Takové „speciální“ vozidlo proto nemusí být záznamovým zařízením vybaveno a řidič nemusí záznamové zařízení používat, pokud je jím vozidlo již vybaveno.

 

Vztahuje se povinnost vybavit vozidlo odpovídajícím záznamovým zařízením i na starší typy vozidel jako jsou například T 815, V3S nebo Avia 30/31 nebo záleží na roku uvedení vozidla do provozu?

          Obecně musí být záznamové zařízení zabudováno a užíváno ve vozidlech, která slouží pro přepravu zboží, jejichž maximálně přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny nebo ve vozidlech, která slouží pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče. Výjimky z této povinnosti stanoví článek 3 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě, avšak tyto výjimky se nevztahují k roku výroby či uvedení vozidla do provozu. Proto například vozidlo roku výroby 1980, které slouží k přepravě zboží, a jehož maximálně přípustná hmotnost překračuje 3,5 tuny, musí být odpovídajícím záznamovým zařízením vybaveno (nespadá-li pod uvedené výjimky).

         Rok uvedení vozidla do provozu má dopad „pouze“ na povinnost používat určitý typ záznamového zařízení a platí, že vozidla uvedená poprvé do provozu po dni 1.5.2006 musí být vybavena záznamovým zařízením, které je v souladu s požadavky přílohy IB Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě tj. musí být vybavena digitálním tachografem.

 

Existují nějaké výjimky z povinnosti instalace a používání záznamového zařízení?

 Z povinnosti mít ve vozidle, která jsou používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží, nainstalované záznamové zařízení a také jej používat k vedení záznamů o pracovním režimu řidiče, existuje několik výjimek. Tyto případy stanoví článek 3 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě, a záznamové zařízení nemusí být zabudováno a užíváno ve vozidlech:

A. Uvedených v článku 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, kterými jsou:

1.      Vozidla používaná pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km.

2.      Vozidla, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině.

3.      Vozidla, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jím svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou.

4.      Vozidly, včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích.

5.      Specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely.

6.      Speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla.

7.      Vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu.

8.      Vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny a která se používají k neobchodní přepravě zboží (přepravě, která nesouvisí s podnikáním).

9.      Obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů členského státu, ve kterém se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží. (absolutní výjimky přímo na základě Nařízení 3821/85).

B. Uvedených v článku 13 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, kterými jsou:

1.      Vozidla ve vlastnictví orgánů veřejné moci nebo jimi najatými bez řidiče a používanými k silniční dopravě, pokud tyto orgány veřejné moci nevstupují do hospodářské soutěže se soukromými dopravci.

2.      Vozidla používaná nebo najatá bez řidiče zemědělskými, pěstitelskými, lesnickými, chovatelskými podniky a podniky rybolovu pro přepravu zboží jako součást jejich podnikatelské činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla.

3.      Zemědělské a lesnické traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí.

4.      Vozidla nebo kombinace vozidel, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřekračuje 7,5 tuny a která — používají poskytovatelé všeobecných služeb definovaní v čl. 2 bodě 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby

- za účelem doručování zásilek v rámci všeobecných služeb (Česká pošta s.p.) nebo

- pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, které řidič při výkonu svého povolání potřebuje.

Tato vozidla se smějí používat pouze na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost.

5.  Vozidla provozovaná výlučně na ostrovech s rozlohou do 2 300 km2, které nejsou spojeny se zbytkem území státu mostem, brodem nebo tunelem, jenž by mohl být používán motorovými vozidly.

6.   Vozidla používaná pro přepravu zboží na tratích v okruhu do 50 km od místa obvyklého odstavení vozidla s pohonem na zemní nebo zkapalněný plyn nebo elektřinu, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřesahuje 7,5 tuny.

7.   Vozidla používaná pro výcvik žadatelů o řidičské oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti či jejich přezkoušení za předpokladu, že nejsou využívána k obchodní přepravě zboží nebo cestujících.

8.   Vozidla používaná v souvislosti s kanalizačními sítěmi, ochranou před povodněmi, údržbou rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbou a kontrolou silnic, odvozem a likvidací domovního odpadu, telegrafními a telefonními službami, rozhlasovým a televizním vysíláním a detekcí rozhlasových nebo televizních vysílačů nebo přijímačů.

9.   Vozidla s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících.

10. Specializovaná vozidla přepravující cirkusy a lunaparky.

11. Speciálně vybavená vozidla pro mobilní projekty, jejichž hlavním účelem po zaparkování je využití k vzdělávacím účelům.

12. Vozidla používaná pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství.

13. Specializovaná vozidla přepravující peníze nebo cennosti.

14. Vozidla používaná pro přepravu zvířecích odpadů nebo zvířecích těl neurčených k lidské spotřebě.

15. Vozidla používaná výhradně na komunikacích uvnitř distribučních center jako přístavy, překladiště nebo železniční terminály.

15. Vozidla používaná pro přepravu živých zvířat z hospodářství na místní trhy a naopak nebo z trhů na místní jatka ve vzdálenosti do 50 km.

 

Lze o udělení výjimky z povinnosti mít ve vozidle nainstalované záznamové zařízení a používat jej k vedení záznamů o pracovním režimu řidiče někde zažádat?

Výjimky nejsou udělovány žádným státním orgánem a vztahují se přímo ke konkrétní přepravě vozidlem na základě uvedeného předpisu. Jsou přímo stanoveny článkem 3 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě, a záznamové zařízení nemusí být zabudováno a užíváno při zde uvedených přepravách. V případě kontroly lze pak uplatnění výjimky prokázat pomocí například přepravních dokladů (dodací list), dokladů vztahujících se k vozidlu (technický průkaz), smlouvou o přepravě nebo jinými doklady, které by byly schopny osvědčit oprávněnost některé výjimky při dané přepravě.

 

Musí vést řidič vozidla v případě přepravy podle článku 13 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, záznamy o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku? Případně jakým způsobem záznamy vede?

  V případě těchto přeprav podle článku 13 odst.1 tohoto nařízení se na povinnost vést záznamy o pracovním režimu řidiče a na samotný režim řidiče uplatní příslušná ustanovení vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě. Řidič v případě uskutečnění těchto přeprav může vést záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách pomocí záznamového zařízení, je‑li ve vozidle instalováno, nebo jej může vést i ručně (§ 1a této vyhlášky). Na režim práce řidiče, tj. jaké doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek případně doby odpočinku musí dodržovat a zaznamenávat, se vztahuje § 3 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě. Řidič vozidla při přepravách podle čl. 13 odst. 1 Nařízení 561/2006 musí mít s sebou ve vozidle pouze záznam o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku z právě probíhajícího a z předchozího dne, pokud řídil, a kartu řidiče, pokud mu byla vydána.

 

Jaké doklady musí mít podle zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, řidič při řízení u sebe ve vozidle?  

Ve vozidle při jeho provozu musí být podle § 3 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, tyto doklady:

1.     Záznamy o době řízení vozidla, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku– u vozidel určených k přepravě zvířat a věcí, jejichž celková hmotnost včetně přívěsu nebo návěsu přesahuje 3,5 tuny a u vozidel určených k přepravě osob (nad 9 osob), s výjimkou osobních vozidel používaných pro vlastní potřebu. Těmito záznamy jsou:

- záznamové listy „kotoučky“ z analogového tachografu,

- případné výtisky pořízené z digitálního tachografu,

- karta řidiče obsahující tyto záznamy,

-  ručně provedený záznam v mimořádném případě, že je záznamové zařízení neschopné provozu nebo nefunguje správně nebo řidič v důsledku svého vzdálení se nemohl používat záznamové zařízení vozidla (například trávil denní nebo týdenní odpočinek mimo vozidlo),

- potvrzení o době, kdy řidič v kontrolovaném období (28 + 1 den) takové vozidlo neřídil (například měl dovolenou, byl v lékařském ošetřování, vykonával jinou práci nebo řídil vozidlo, na které se vedení záznamů nevztahuje).

2.     Doklad o nákladu a vztahu dopravce k němu.      

 

Musí mít řidič při neobchodní soukromé přepravě tímto vozidlem  dodržovat stanovený režim práce řidiče a vést záznamy?

Řidič vozidla určeného k přepravě věcí nad 7,5 tuny tedy i v případě soukromé - neobchodní přepravy (čl. 3 písm. h)Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti je povinen dodržovat režim práce stanovený tímto nařízením a musí vést o tomto režimu záznamy odpovídajícím způsobem, tj. používat záznamové zařízení instalované ve vozidle (čl. 15 odst. 2 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě). Řidič tak musí při silniční kontrole předložit nejen záznamové listy z předchozích 28 dnů, ale také kartu řidiče, pokud je jejím držitelem (čl. 15 odst. 7 Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě). Karta řidiče musí být předložena ke kontrole, pokud je řidič jejím držitelem, i v případě soukromé neobchodní přepravy vozidlem nad 7,5 tuny.

 

Jakým způsobem lze osvědčit dobu po kterou řidič v kontrolovaném období vozidlo neřídil?

Podle ustanovení § 1b vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, musí řidič při řízení nákladního vozidla nebo autobusu prokázat v kontrolovaném období (28+1) dobu, kdy vozidlo neřídil, a musí mít u sebe buď:

1.     Potvrzení podle článku 1 Rozhodnutí Komise (ES) ze dne 12. dubna 2007 č. 230/2007 o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě, vystavené dopravcem. Česká republika obligatorní používání potvrzení nevyžaduje,

nebo

2.     jiný doklad prokazující, že vozidlo řidič v tomto období neřídil (například žlutá kolečka, neschopenka řidiče vystavená ošetřujícím lékařem nebo i výkaz práce potvrzený dopravcem a řidičem). Takové doklady schopné prokázat, že řidič v kontrolovaném období vozidlo neřídil, musí český kontrolní orgán uznat. Tyto doklady musí být řádně vyplněny před započetím jízdy a musí být při přepravě ve vozidle přítomny.

 

Jaké skutečnosti lze osvědčit formulářem Evropské komise ze dne ze dne 12. dubna 2007? Kde je tento formulář ke stažení?

Formulář pro osvědčení činností během časového úseku uvedeného v čl. 15 odst. 7 písm. a) Nařízení Rady (EHS) č. 3821/85, o záznamovém zařízení v silniční dopravě, tj. běžného dne a předchozích 28 dnů (od 1. ledna 2008) lze použít pouze tehdy, pokud:

1.     Má řidič volno z důvodu nemoci.

2.     Řidič čerpá řádnou dovolenou.

3.     Řidič měl jiné volno.

4.     Řidič řídil jiné vozidlo vyňaté z oblasti působnosti Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti  nebo dohody AETR.

5.     Řidič vykonával jinou práci než řízení vozidla.

6.     Řidič měl pracovní pohotovost.

Členské státy nejsou povinny používání formuláře vyžadovat, avšak mohou povinné používání formuláře na svém území s stanovit a vyžadovat jej od všech dotčených řidičů. Pokud však členský stát požaduje, aby byl formulář použit v případech v něm stanovených, musí být tento standardizovaný formulář považován za platný pro takové účely. Elektronický vytisknutelný formulář, jakož i informace týkající se členských států, které povinně zavedly používání formuláře, jsou k dispozici na stránce: http://www.mdcr.cz/cs/Silnicni_doprava/Nakladni_doprava/Potvrzení+pro+řidiče/

nebo

http://ec.europa.eu/transport/road/policy/social_provision/social_form_en.htm

Formulář je přijímán po celé EU v jakémkoliv úředním jazyce EU. Jeho standardní podoba usnadňuje komunikaci, jelikož obsahuje předem určená očíslovaná pole, která je potřeba vyplnit. Všechna pole formuláře je třeba vyplnit pouze strojově. Za účelem platnosti musí být formulář podepsán jak zástupcem společnosti, tak řidičem, a to před započetím jízdy. V případě samostatně výdělečně činných řidičů podepíše řidič formulář dvakrát: jako zástupce společnosti i jako řidič. Pouze podepsaný originál je platný. Znění formuláře nelze pozměňovat. Formulář nelze podepsat předem, ani jej nelze pozměnit ručně psanými poznámkami. Osvědčení se vztahuje pouze na druhy činnosti v něm stanovené.

Jaké právní předpisy upravují režim práce řidiče v silniční dopravě?

Základním právním předpisem, který závazným způsobem stanoví doby řízení vozidla, bezpečnostních přestávek a doby denního a týdenního odpočinku a další pravidla pro jejich dodržování jeNařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy.

Dalšími relevantními předpisy jsou zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě a vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě a také Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) (vyhlášky č. 108/1976 Sb.).

 

Kdy se na režim práce řidiče vztahuje dohoda AETR a kdy se použije Nařízení 561/2006?

Podle článku 2 odst. 2 a 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, se toto nařízení vztahuje na silniční dopravu bez ohledu na zemi registrace vozidla uskutečněnou

1. výhradně uvnitř Společenství nebo

2. mezi Společenstvím, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko).

Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) se naopak použije na mezinárodní dopravu, která se zčásti uskutečňuje mimo oblast Společenství nebo Evropského hospodářského prostoru a vztahuje se

1. na celou cestu pro vozidla registrovaná ve Společenství nebo v zemích, které jsou smluvními stranami AETR nebo

2. pouze na úsek cesty probíhající po území Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR, pro vozidla registrovaná ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR.

Pokud tedy vozidlo registrované v České republice uskuteční přepravu například do Itálie, tak se na režim práce řidiče řídí Nařízením Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy.

Pokud vozidlo registrované v České republice uskuteční přepravu například na Ukrajinu tak se na celou cestu vozidla vztahuje na režim práce řidiče Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR). Stejně tomu bude i v případě vozidla registrovaného v České republice, které uskuteční přepravu do Řecka tranzitem přes Srbsko a Makedonii, kdy se režim dle Evropské dohody o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) uplatní na celou cestu vozidla.

 

Existují nějaká pravidla pro čerpání zkrácené denní doby odpočinku nebo pro výkon prodloužené doby řízení? Je nutné nějak nahrazovat čerpání zkrácené denní doby odpočinku?

Podle článku 8 odst. 4 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, může mít řidič mezi dvěma týdenními dobami odpočinku nejvýše tři zkrácené denní doby odpočinku (doba odpočinku alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin). Minimální doba, kterou musí odpočinek trvat, aby mohl být považován alespoň za zkrácenou denní dobu odpočinku podle uvedeného nařízení, je tedy 9 hodin v celku. Denní doba řízení může být nejvýše dvakrát za týden prodloužena na 10 hodin (článek 6 odst. 1 tohoto nařízení). Jelikož bližší vymezení pro čerpání respektive prodloužení těchto dob v tomto právním předpise uvedeno není, může řidič mít tři 9 hodinové denní doby odpočinku tj. zkrácené denní doby odpočinku za sebou nebo může řídit dvakrát po sobě 10 hodin s 9 hodinovou denní dobu odpočinku v libovolných dnech mezi dvěma týdenními dobami odpočinku.

 

Jaká pravidla platí v pro čerpání nepřerušené nebo tzv. dělené bezpečnostní přestávky?

Podle článku 7 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, musí řidič mít po čtyřech a půl hodinách řízení nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku. Tuto přestávku může nahradit dělenou přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut. Přestávkou v řízení je doba, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je určená výhradně k jeho zotavení.

V případě dělené přestávky první přestávka musí být minimálně 15 minut a druhá vždy minimálně 30 minut (nelze naopak). Například když řidič bude první přestávku čerpat 30 minut, pak druhá přestávka musí činit opět minimálně 30 minut. Přestávka, aby mohla být bezpečnostní přestávkou, musí být čerpána rovněž až po určité době, kterou řidič stráví řízením vozidla, což vyplývá z dikce první věty článku 7 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy. Nelze tedy první část dělené bezpečnostní přestávky čerpat v případě, kdy je denní pracovní směna řidiče zahájena například jinou prací a poté záznamové zařízení přepnuto na postýlku (přestávka), kdy ještě nedošlo k řízení vozidla, a tuto část přestávky nelze považovat za první část dělené doby bezpečnostní přestávky, která by splňovala požadavky stanovené v článku 7 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy.

  Dělenou přestávku lze využít například v případě, když po 2 hodinách řízení řidič čerpá nepřerušenou přestávku o délce 20 minut a následně po další hodině řízení další část tj. minimálně 30 minut. Po skončení druhé části bezpečnostní přestávky může opět započít novou dobu řízení o délce 4 hodiny a 30 minut. Další případná dělená přestávka (min. 15 minut) v těchto 4 hodinách a 30 minutách řízení se pak bude počítat již do bezpečnostních přestávek v této nové době řízení.


Jaký režim práce řidiče musí dodržovat řidič vozidla v případě přeprav podle článku 13 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy?

Na režim práce řidiče v případě provozování silniční dopravy na území České republiky při přepravách uvedených v článku 13 odst. 1 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, se namísto podmínek uvedených v článcích 5 až 9 tohoto nařízení použije pouze odstavec 6 vyhlášky č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě. Doba řízení tak musí být nejdéle po uplynutí 4,5 hodiny přerušena bezpečnostní přestávkou v trvání nejméně 45 minut, nenásleduje-li nepřetržitý odpočinek mezi 2 směnami nebo nepřetržitý odpočinek v týdnu. Bezpečnostní přestávka může být rozdělena do několika přestávek v trvání nejméně 15 minut zařazených mezi jednotlivé části doby řízení.

 

Jaká pravidla platí pro čerpání týdenní doby odpočinku?

V případě týdenní doby odpočinku Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, v článku 4 písm. h) rozeznává dva druhy:

1. Běžnou týdenní dobu odpočinku v celkovém trvání nejméně 45 hodin.

2. Zkrácenou týdenní dobu odpočinku v trvání nejméně 24 hodin.

Čerpání týdenního odpočinku je upraveno v článku 8 odst. 6 tohoto nařízení tak, že ve dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič

-         dvě běžné týdenní doby odpočinku (2 x 45 hodin) nebo

-         jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku (dobou, o kterou byl odpočinek zkrácen) vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po týdnu, ve kterém byl odpočinek zkrácen.

Podmínkou je, aby každá doba odpočinku vybraná náhradou za zkrácení týdenní doby odpočinku bezprostředně navazovala na jinou dobu odpočinku trvající nejméně 9 hodin.

Zkrácená doba týdenního odpočinku v prvním týdnu byla vyrovnána před koncem třetího týdne následujícího po tomto zkrácení tj. ve čtvrtém týdnu. Zkrácení doby týdenního odpočinku ve třetím týdnu může být pak vyrovnáno do konce šestého týdne připojením doby zkrácení vcelku (tj. 21 hodin) buď k některé z dob týdenního nebo i denního odpočinku za dodržení podmínek uvedených výše.

Z uvedeného vyplývá, že minimální doba týdenního odpočinku v období každých dvou týdnů musí být 69 hodin (45 + 24 hodin), za předpokladu, že zkrácení bude patřičně dorovnáno v následujících týdnech.

Co je rozuměno pod pojmem neobchodní přeprava zboží uvedeného v článku 3 písm. h) Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, na kterou se toto nařízení nevztahuje?

Obecně je neobchodní přepravou taková přeprava věcí nebo osob, která není prováděna v souvislosti s podnikáním. O obchodní přepravu se tedy jedná vždy, jestliže je realizována:

- vlastní činnost provozovatele silniční dopravy, který přepravou zajišťuje podnikatelskou činnost (výroba, obchod, služby), ke které je oprávněn – silniční doprava pro vlastní potřeby dle § 2 odst. 2 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě, nebo

- přeprava osob, zvířat nebo věcí na základě závazkového vztahu (například dle smlouvy přepravní) mezi provozovatelem silniční dopravy a další osobou – silniční přeprava pro cizí potřeby dle § 2 odst. 3 zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (například provozování silniční motorové nákladní/osobní dopravy na základě koncese).

O neobchodní přepravu zboží se jedná například v případech bezplatného zapůjčení vozidla k přepravě soukromých věcí (například přeprava materiálu na stavbu svého rodinného domu, stěhování domácnosti apod.). V případě, kdy provozovatel vozidla provádí přepravu vlastního stavebního materiálu na různé stavby v rámci podnikání (například provádění stavebních prací), jedná se o vždy o obchodní přepravu tj. silniční dopravu pro vlastní potřebu.

Upravuje či omezuje Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, pracovní dobu (výkon) řidiče?

 

Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, nevymezuje pracovní dobu řidiče jako takovou, ale zaměřuje se na dobu řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku. Tyto doby závazným způsobem stanoví jak pro řidiče, kteří jsou zaměstnanci, a doba řízení je pro ně jednou (podstatnou) částí jejich pracovní doby, tak i pro samostatně výdělečně činné řidiče (podnikatele v autodopravě, kteří sami nákladní automobil řídí). Nařízení se pracovní dobou řidičů – zaměstnanců vůbec nezaobírá a nelze tudíž z jeho ustanovení například o době odpočinku nijak dovozovat, že dobu, která zůstane po odečtení 9-ti hodinového denního odpočinku, lze automaticky považovat za pracovní dobu řidiče. Tento výklad je nesprávný, neboť co je považováno za pracovní dobu nebo za dobu pracovní pohotovosti řidiče, je vymezeno nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě. Na pracovní dobu řidičů (v případě zaměstnanců) se tedy vztahuje tento český prováděcí právní předpis, který na rozdíl od uvedeného evropského nařízení upravuje mimo jiné i maximálně přípustnou denní a týdenní pracovní dobu zaměstnanců (řidičů) a to odchylně od zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, právě s přihlédnutím ke specifikám práce v silniční dopravě. Tyto dva pracovně právní předpisy patří do působnosti Ministerstva práce a sociálních věcí a případné dotazy k tomuto tématu směřujte prosím na tento orgán státní správy.

 



Zpět na výpis článků