Režim řidičů (561/2006, AETR, výjimky)

Režim řidičů (561/2006, AETR, výjimky)
Režim řidičů

Sociální předpisy v silniční dopravě upravují doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů a jejich zaznamenávání. Cílem těchto předpisů je zlepšit sociální podmínky zainteresovaných stran v odvětví silniční dopravy, zvýšit bezpečnost silničního provozu a sjednotit podmínky hospodářské soutěže v oblasti silniční dopravy.

I. Obecně

Sociální předpisy v silniční dopravě upravují doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku řidičů a jejich zaznamenávání. Cílem těchto předpisů je zlepšit sociální podmínky zainteresovaných stran v odvětví silniční dopravy, zvýšit bezpečnost silničního provozu a sjednotit podmínky hospodářské soutěže v oblasti silniční dopravy. Základními předpisy jsou:

1) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006, o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy, o změně nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 a (ES) č. 2135/98 a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3820/85, ve znění pozdějších předpisů

2) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 165/2014, o tachografech v silniční dopravě, o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 3821/85 o záznamovém zařízení v silniční dopravě a o změně nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 561/2006 o harmonizaci některých předpisů v sociální oblasti týkajících se silniční dopravy (toto nařízení odkazuje na přílohy I a IB nařízení č. 3821/85, které nadále zůstávají v platnosti)

3) Evropská dohoda o práci osádek vozidel v mezinárodní silniční dopravě (AETR) – Sdělení č. 62/2010 Sb. m. s., ve znění pozdějších předpisů

4) Zákon č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů

5) Vyhláška č. 478/2000 Sb., kterou se provádí zákon o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů

6) Nařízení Komise (EU) č. 581/2010, o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče

7) Rozhodnutí Komise č. 2007/230/ES, o formuláři o předpisech v sociální oblasti týkajících se činností v silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů

 

II. Nařízení 561/2006 a dohoda AETR

Podle čl. 2 odst. 2 a 3 nařízení č. 561/2006 se toto nařízení (a související evropské předpisy) vztahuje na silniční dopravu bez ohledu na zemi registrace vozidla uskutečněnou

1. výhradně uvnitř EU nebo

2. mezi EU, Švýcarskem a zeměmi, které jsou smluvními stranami Dohody o Evropském hospodářském prostoru (Island, Lichtenštejnsko a Norsko).

Dohoda AETR se naopak použije na mezinárodní dopravu, která se zčásti uskutečňuje mimo oblast EU nebo Evropského hospodářského prostoru a vztahuje se

1. na celou cestu pro vozidla registrovaná v EU nebo v zemích, které jsou smluvními stranami AETR nebo

2. pouze na úsek cesty probíhající po území Společenství nebo zemí, které jsou smluvními stranami AETR, pro vozidla registrovaná ve třetí zemi, která není smluvní stranou AETR.

V praxi však nejsou žádné zásadní rozdíly mezi úpravou obsaženou v nařízení 561/2006 a dohodou AETR.

 

III. Působnost nařízení 561/2006

Nařízení 561/2006 se vztahuje na přepravu

1. zboží vozidly, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně návěsu nebo přívěsu překračuje 3,5 tuny, nebo

2. cestujících vozidly, která jsou svou konstrukcí nebo trvalou úpravou určena pro přepravu více než devíti osob včetně řidiče.

K výše uvedenému lze poznamenat, že vozidlo musí být určeno k přepravě nákladu a osob a k tomuto účelu obvykle používáno, z tohoto důvodu pojízdný jeřáb nebo pojízdná pumpa na beton nespadají do působnosti nařízení. Z působnosti nařízení 561/2006 rovněž existuje celá řada výjimek. Jedná se o výjimky uvedené v čl. 3 a 13 odst. 1 tohoto nařízení. Zde je však potřeba rozlišovat:

Článek 3

Toto nařízení se nevztahuje na silniční dopravu

a) vozidly používanými pro přepravu cestujících v linkové dopravě, jestliže délka tratě této linky nepřesahuje 50 km;

aa) vozidly nebo jejich kombinacemi s maximální přípustnou hmotností nepřekračující 7,5 tun, která jsou používána pro přepravu materiálu, zařízení nebo strojů, jež řidič při výkonu svého povolání potřebuje, a která jsou používány pouze na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla a za podmínky, že řízení vozidla nepředstavuje řidičovu hlavní činnost;

b) vozidly, jejichž nejvyšší dovolená rychlost nepřesahuje 40 kilometrů v hodině;

c) vozidly, která jsou ve vlastnictví ozbrojených sil, sil civilní obrany, požárních sborů a sil odpovědných za udržování veřejného pořádku nebo jsou jimi najata bez řidiče, uskutečňuje-li se přeprava v rámci jím svěřených úkolů a je-li pod jejich kontrolou;

d) vozidly, včetně vozidel používaných při neobchodní přepravě humanitární pomoci, používanými za mimořádných okolností nebo při záchranných akcích;

e) specializovanými vozidly používanými pro lékařské účely;

f) speciálními havarijními vozidly, operují-li v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

g) vozidly používanými při silničních jízdních zkouškách pro účely vývoje, opravy nebo údržby, a novými nebo přestavěnými vozidly, která ještě nebyla uvedena do provozu;

h) vozidly nebo jejich kombinacemi, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřesahuje 7,5 tuny a která se používají k neobchodní přepravě zboží;

i) obchodními vozidly, která jsou podle právních předpisů členského státu, ve kterém se používají, považována za historická vozidla a používají se k neobchodní přepravě cestujících nebo zboží.

V případě výjimky dle čl. 3 písm. a) se na uvedené přepravy v České republice použije úprava obsažená v § 3 odst. 1, 3 a 4 vyhlášky č. 478/2000 Sb. v návaznosti na §§ 17 až 19 nařízení vlády č. 589/2006 Sb. Řidiči rovněž musí zaznamenávat režim své činnosti dle §1a vyhlášky č. 478/2000 Sb.

V případě ostatních výjimek obsažených v tomto článku řidiči dodržovat režim činnosti řidiče nemusí a rovněž nemusí vést záznamy o své činnosti.

Jiná situace panuje v případě výjimek dle čl. 13 odst. 1:

Článek 13

1. Jestliže nejsou dotčeny cíle stanovené v článku 1, může každý členský stát na svém území nebo po dohodě s jiným členským státem na jeho území udělit výjimky z článků 5 až 9 a stanovit individuální podmínky vztahující se na tyto výjimky týkající se přepravy

a) vozidly ve vlastnictví orgánů veřejné moci nebo jimi najatými bez řidiče a používanými k silniční dopravě, pokud tyto orgány veřejné moci nevstupují do hospodářské soutěže se soukromými dopravci;

b) vozidly používanými nebo najatými bez řidiče zemědělskými, pěstitelskými, lesnickými, chovatelskými podniky a podniky rybolovu pro přepravu zboží jako součást jejich podnikatelské činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla;

c) zemědělskými a lesnickými traktory používanými pro zemědělské a lesnické činnosti na tratích v okruhu do 100 km od místa obvyklého odstavení vozidla, který vozidlo vlastní, najímá nebo najímá s následnou koupí;

d) vozidly nebo kombinacemi vozidel, jejichž maximální přípustná hmotnost nepřekračuje 7,5 tuny a která používají poskytovatelé všeobecných služeb definovaní v čl. 2 bodě 13 směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/67/ES ze dne 15. prosince 1997 o společných pravidlech pro rozvoj vnitřního trhu poštovních služeb Společenství a zvyšování kvality služby za účelem doručování zásilek v rámci všeobecných služeb.

Tato vozidla se smějí používat pouze na tratích v okruhu do 100 kilometry  od m ísta obvykl ého odstaven í vozidla a za podm ínky, že řízen í vozidla nep ředstavuje řidi čovu hlavn í činnost;

e) vozidly provozovanými výlučně na ostrovech s rozlohou do 2 300 km 2 ,které nejsou spojeny se zbytkem území státu mostem, brodem nebo tunelem, jenž by mohl být používán motorovými vozidly;

f) vozidly používanými pro přepravu zboží na tratích v okruhu do 100 kilometry od m ísta obvykl ého odstaven í vozidla s pohonem na zemn í nebo zkapaln ěn ý plyn nebo elekt řinu, jejichž maximální přípustná hmotnost včetně hmotnosti přívěsu nebo návěsu nepřesahuje 7,5 tuny;

g) vozidly používanými pro výcvik žadatelů o řidičské oprávnění nebo osvědčení o odborné způsobilosti či jejich přezkoušení za předpokladu, že nejsou využívána k obchodní přepravě zboží nebo cestujících;

h) vozidly používanými v souvislosti s kanalizačními sítěmi, ochranou před povodněmi, údržbou rozvodů vody, plynu a elektřiny, údržbou a kontrolou silnic, odvozem a likvidací domovního odpadu, telegrafními a telefonními službami, rozhlasovým a televizním vysíláním a detekcí rozhlasových nebo televizních vysílačů nebo přijímačů;

i) vozidly s 10 až 17 sedadly používanými výlučně k neobchodní přepravě cestujících;

j) specializovanými vozidly přepravujícími cirkusy a lunaparky;

k) speciálně vybavenými vozidly pro mobilní projekty, jejichž hlavním účelem po zaparkování je využití k vzdělávacím účelům;

l) vozidly používanými pro svoz mléka z hospodářství a zpětnou přepravu nádob na mléko nebo mléčných výrobků určených pro krmení zvířat do hospodářství;

m) specializovanými vozidly přepravujícími peníze nebo cennosti;

n) vozidly používanými pro přepravu zvířecích odpadů nebo zvířecích těl neurčených k lidské spotřebě;

o) vozidly používanými výhradně na komunikacích uvnitř distribučních center jako přístavy, překladiště nebo železniční terminály;

p) vozidly používanými pro přepravu živých zvířat z hospodářství na místní trhy a naopak nebo z trhů na místní jatka ve vzdálenosti 100 kilometrů.

V případě uplatnění této výjimky je dopravce namísto podmínek uvedených v článcích 5 až 9 nařízení č. 561/2006 povinen zajistit dodržování doby bezpečnostních přestávek, která je stanovena v § 3 odst. 5 vyhlášky č. 478/2000 Sb. Dopravce je dále podle § 1a odst. 1 a 2 vyhlášky č. 478/2000 Sb. povinen zajistit, aby záznam o činnostech řidiče byl pořízen buď jako výstup z tachografu, nebo aby řidič předmětný záznam vedl ručně. Řidič vozidla musí mít s sebou ve vozidle tento záznam o činnostech z právě probíhajícího a z předchozího dne, pokud řídil, a paměťovou kartu řidiče, jen pokud mu byla vydána. Je nutné upozornit, že v tomto případě se jedná o českou úpravu, a že jiné členské státy EU mají výjimky dle tohoto článku upraveny rozdílně. Přepravy uvedené v čl. 13 odst. 1 nařízení č. 561/2006 jsou proto označovány jako tzv. fakultativní výjimky a členské státy EU můžou rozhodnout, zda pro tyto přepravy stanoví jiný režim než ten uvedený v čl. 5-9 zmíněného nařízení. ČR tuto možnost využila. Přehled úprav jiných členských států viz: http://ec.europa.eu/transport/modes/road/index_en.htm

 

IV. Doby řízení, bezpečnostní přestávky a doby odpočinku dle nařízení 561/2006

a) Doba řízení (čl. 6)

Celková doba řízení mezi dvěma denními odpočinky nebo jedním odpočinkem denním a jedním týdenním nesmí přesáhnout 9 hodin. Dvakrát za týden může být prodloužena na 10 hodin. Týdenní doba řízení nesmí přesáhnout 56 hodin. Celková doba řízení nesmí přesáhnout 90 hodin za období dvou po sobě následujících týdnů.

b) Bezpečnostní přestávka (čl. 7)

Přestávkou se rozumí doba, během níž nesmí řidič řídit ani vykonávat žádnou jinou práci a která je určená výhradně k jeho zotavení. Po 4,5 hod. řízení musí mít řidič nepřerušenou přestávku nejméně 45 minut, pokud mu nezačíná doba odpočinku. Tato přestávka může být nahrazena přestávkou v délce nejméně 15 minut, po níž následuje přestávka v délce nejméně 30 minut.

c) Denní doba odpočinku (čl. 8)

V průběhu každých 24 hodin po skončení předchozí denní nebo týdenní doby odpočinku musí mít řidič novou denní dobu odpočinku. Je-li denní doba odpočinku v průběhu těchto 24 hodin alespoň 9 hodin, ale kratší než 11 hodin, považuje se dotyčná denní doba odpočinku za zkrácenou. Mezi dvěma týdenními dobami odpočinku smí mít řidič nanejvýš tři zkrácené denní doby odpočinku. Jsou-li ve vozidle nejméně dva řidiči, musí mít každý z nich denní odpočinek nejméně 9 po sobě následujících hodin za každé období 30 hodin od skončení denní nebo týdenní doby odpočinku.

d) Týdenní doba odpočinku (čl. 8)

Ve kterýchkoli dvou po sobě následujících týdnech musí mít řidič dvě běžné týdenní doby odpočinku, tzn. 2x 45h, nebo jednu běžnou týdenní dobu odpočinku a jednu zkrácenou dobu odpočinku v celkové délce 24 hodin. Zkrácení však musí být vyrovnáno odpovídající dobou odpočinku vybranou v celku před koncem třetího týdne následujícího po dotyčném týdnu. Týdenní doba odpočinku musí začít nejpozději po uplynutí šesti 24hodinových časových úseků od skončení předchozí týdenní doby odpočinku.

 

V. Vybavení vozidla tachografem

Tachografy musí být namontovány a používány ve vozidlech, která jsou používána pro silniční přepravu cestujících nebo zboží a na která se vztahuje nařízení (ES) č. 561/2006 (respektive dohoda AETR). V případě přeprav dle čl. 3 a 13 odst. 1 písm. a) nařízení 561/2006 vozidlo nemusí být vybaveno záznamovým zařízením (viz výše).

 

VI. Vedení záznamů

Řidič používá záznamové listy nebo kartu řidiče každý den, kdy řídí, od okamžiku, kdy převezme vozidlo. Záznamový list nebo karta řidiče nesmějí být vyjmuty před koncem denní pracovní doby, pokud není jejich vyjmutí jinak povoleno. Žádný záznamový list nebo karta řidiče se nesmí používat po dobu delší, než pro niž jsou určeny. Jestliže se řidič vzdálí od vozidla a v důsledku toho nemůže tachograf zabudovaný do vozidla používat, musí být časové úseky

- zaznamenány na záznamovém listu ručně, automatickým záznamem nebo jinými prostředky čitelně a bez znečištění záznamového listu, je-li vozidlo vybaveno analogovým tachografem,

- zadány na kartu řidiče zařízením k ručnímu zadávání údajů v tachografu, je-li vozidlo vybaveno digitálním tachografem.

Režim činností řidiče je možné prokázat rovněž pomocí potvrzení o činnostech. Evropská komise vytvořila jednotnou formu potvrzení, které musí být kontrolními složkami uznáno v celé EU. Použití potvrzení je pouze fakultativní, neexistuje povinnost předkládat formuláře dokládající činnost řidičů za dobu, kdy se od vozidla vzdálili. Na území ČR platí, že forma potvrzení pro řidiče není nijak dána. Jsou uznávána i např. tzv. žlutá kolečka, samozřejmě za předpokladu, že jsou vyplněna správně a obsahují všechny potřebné údaje. V cizině doporučujeme používat jednotnou formu potvrzení.

Vyplnitelná a vytisknutelná podoba potvrzení je ke stažení ZDE.

Pokyn Komise k používání potvrzení je ke stažení ZDE.

 

VII. Uchovávání a kontrola

Při provozování dopravy, na kterou se vztahuje nařízení 561/2006 (nebo dohoda AETR) musí při kontrole řidič předložit záznamy z běžného dne a z předcházejících 28 kalendářních dnů.

Řídí-li řidič vozidlo vybavené analogovým tachografem, musí být schopen kdykoliv na žádost pověřeného kontrolora předložit:

i) záznamové listy pro daný den a záznamové listy použité řidičem v předcházejících 28 dnech,

ii) kartu řidiče, pokud je jejím držitelem, a

iii) veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené daný den a v předcházejících 28 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 561/2006.

2. Řídí-li řidič vozidlo vybavené digitálním tachografem, musí být schopen kdykoliv na žádost pověřeného kontrolora předložit:

i) svou kartu řidiče,

ii) veškeré ručně provedené záznamy a výtisky pořízené v daném dni a v předchozích 28 dnech, jak je vyžadováno podle tohoto nařízení a nařízení (ES) č. 561/2006,

iii) záznamové listy, které odpovídají stejnému období jako v bodě ii), během kterého řídil vozidlo vybavené analogovým tachografem.

Od 1. října 2010 musí dopravci dodržovat nařízení Komise (EU) č. 581/2010 o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče. V souladu s čl. 10 odst. 5 písm. c) nařízení 561/2006 bylo přijato nařízení č. 581/2010 o stanovení maximálních časových úseků pro stahování příslušných údajů z přístroje ve vozidle a z karty řidiče, přičemž stanovené maximální časové úseky nesmí přesáhnout dobu:

a) 90 dnů v případě údajů ze záznamového zařízení ve vozidle

b) 28 dnů v případě údajů z karty řidiče.

 

VIII. Závěrem

Výše uvedené se týká dodržování a kontroly sociálních předpisů v silniční dopravě na území ČR. V zahraniční (včetně dalších členských států EU) může být situace odlišná. Např. v Německu platí povinnost dodržovat režim činností řidiče a vést záznamy již u vozidel nad 2,8 t. K tomu blíže viz:

http://www.mvcr.cz/webpm/clanek/aktualni-upozorneni.aspx?q=Y2hudW09MTc%3D



Zpět na výpis článků