Stavby v blízkosti dálnic: povolení/závazné stanovisko pro stavební úřad - informace pro žadatele

Stavby v blízkosti dálnic: povolení/závazné stanovisko pro stavební úřad - informace pro žadatele
28.04.2018 18:00:50Pozemní komunikace

Ministerstvo dopravy je příslušné k vydání:
 
a) závazného stanoviska pro účely územního a společného územního a stavebního řízení z hlediska řešení dálnic a silnic I. třídy a závazného stanoviska pro účely společného územního a stavebního řízení pro stavby projektů společného zájmu energetické infrastruktury z hlediska působnosti všech silničních správních úřadů s výjimkou působnosti celních úřadů a újezdních úřadů [podle § 40 odst. 2 písm. g) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích]
 
b) povolení / závazného stanoviska pro účely provádění vybraných staveb a terénních úprav v silničním ochranném pásmu dálnice (podle § 32 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích).
(Povolení podléhá umisťování a provádění stavby, které podle zvláštních předpisů vyžadují povolení, souhlas nebo ohlášení stavebnímu úřadu, a provádění terénní úpravy, jimiž by se úroveň terénu snížila nebo zvýšila ve vztahu k niveletě vozovky. Povolení se nevyžaduje pro stavby čekáren linkové osobní dopravy, zařízení tramvajových a trolejbusových drah, telekomunikačních a energetických vedení a pro stavby související s úpravou odtokových poměrů. V územním, stavebním nebo společném územním a stavebním řízení je povolení nahrazeno závazným stanoviskem příslušného silničního správního úřadu.)
 
Ke stavbám v silničním ochranném pásmu dálnic Ministerstvo dopravy uplatňuje jednotné podmínky. Do 50 m od osy přilehlého pásu dálnice se nepovolují stavby trvalého charakteru. Výjimku lze udělit pouze v případě, že

a) se jedná o terénní úpravy nebo o stavby pozemních komunikací, zpevněných ploch a technické infrastruktury, a to do vzdálenosti nejblíže 25 m od osy přilehlého pásu dálnice;
b) se v daném území do 300 m od záměru žadatele již nachází jiná legální stavba trvalého charakteru (povolení se v tomto případě může vydat pouze po hranici této stávající stavby);
c) je vydán souhlas majetkového správce dálnic, tj. Ředitelství silnic a dálnic ČR (dále jen „ŘSD“).

Podmínky podle písm. a) a c), popř. a) až c) je nutné splnit kumulativně.

Pozn.: Vzdálenost svislých ploch (ohraničujících silniční ochranné pásmo dálnice) od osy přilehlého jízdního pásu se určuje vždy od osy zpevnění, nikoli osy jízdních pruhů přilehlého (kolektorového) pásu dálnice nebo větve mimoúrovňové křižovatky.

Žádost musí obsahovat údaj o tom, pro jaké účely má být povolení nebo závazné stanovisko vydáno (územní řízení / stavební řízení / společné územní a stavební řízení / územní souhlas / ohlášení stavby / odstranění stavby).

 

Stanovisko Ministerstva dopravy k problematice určování hranic souvisle zastavěného území obce
 
Ministerstvo dopravy, Odbor liniových staveb a silničního správního úřadu (dále jen „Ministerstvo dopravy“) v návaznosti na metodickou příručku Reklamní zařízení a zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, č. j. 248/2015-120-STSP/1, zpracovanou podle právního stavu ke dni 1. 1. 2016 (dále jen „metodická příručka“), vydává pro účely aplikace § 30 odst. 2 a 3 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), následující stanovisko.

Důvodem pro zpracování stanoviska jsou přetrvávající nejasnosti stran vymezování hranic souvisle zastavěného území obce podle § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích (dále také „území“), resp. silničního ochranného pásma dálnice, silnice a místní komunikace I. a II. třídy v podmínkách intravilánu, a z toho vyplývající spory při posuzování legality umístění stávajících staveb a reklamních zařízení.

I. Zjištěná praxe
 
Ministerstvo dopravy se v rámci kontrolní činnosti setkalo s názorem, že dojde-li při konstrukci souvisle zastavěného území obce k uzavření území pomocí vnějších spojnic a stran zvětšených půdorysů budov (např. do tvaru mezikruží), pak veškeré objekty nacházející se uvnitř takového území, se nacházejí v souvisle zastavěném území obce, a to bez ohledu na to, jaké je uspořádání budov uvnitř takto definovaného území. Nemůže tedy dojít k tomu, že by uvnitř tohoto území vznikla enkláva, která by nebyla součástí souvisle zastavěného území obce, a v níž by se uplatňovala zákonem definovaná ustanovení pro ochranu pozemních komunikace v rámci jejího silničního ochranného pásma (typicky by se jednalo o různé parky či jiné řídce zastavěné plochy, které jsou obepnuty kolem dokola bloky budov tvořících souvisle zastavěné území obce).
Uvedený názor je opírán o kapitolu 6.4 metodické příručky, ve které je konstatováno, že [v]šechny vnější spojnice a strany zvětšeného půdorysu […] určují hranice souvisle zastavěného území obce.“

II. Definice souvisle zastavěného území obce
 
Podle § 30 odst. 3 zákona je souvisle zastavěné území obce pro účely určení silničního ochranného pásma území, které splňuje tyto podmínky:

- na území je postaveno pět a více budov odlišných vlastníků, kterým bylo přiděleno popisné nebo evidenční číslo a které jsou evidovány v katastru nemovitostí,

- mezi jednotlivými budovami, jejichž půdorys se pro tyto účely zvětší po celém obvodu o 5 m, nebude spojnice delší než 75 m. Spojnice tvoří rohy zvětšeného půdorysu jednotlivých budov (u oblouků se použijí tečny). Spojnice mezi zvětšenými půdorysy budov, spolu se stranami upravených půdorysů budov, tvoří území.
Ochranné pásmo může být zřízeno s ohledem na stanovené podmínky pouze po jedné straně dálnice, silnice nebo místní komunikace I. a II. třídy.
 
Silniční správní úřad je při výkonu svých pravomocí vázán základními zásadami činnosti správního orgánu, zejména pak zásadou legality podle § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle níž správní orgány postupují v souladu se zákony a ostatními právními předpisy.

Jak vyplývá z formulace návětí § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích, určování hranic souvisle zastavěného území obce představuje deterministický model, s předem definovanými podmínkami, které musí být, z logiky věci, splněny ke stejnému časovému okamžiku pro jakoukoliv část uvažovaného území. Jelikož výčet podmínek uvedených v § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích je taxativní, nemohou mít (vzhledem ke kogentní povaze předmětného ustanovení) na průběh hranic souvisle zastavěného území obce vliv žádné další okolnosti, jako např. hranice zastavěného území podle § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, dále hranice správního obvodu obce, či jen prosté zjištění, že soubor budov vzdálených např. několik kilometrů tvoří (z hlediska souvisle zastavěného území obce) obrazec obklopující zájmovou oblast po celém jejím obvodu.

Nelze tak souhlasit s tvrzením, že např. parky, lesy či jakákoli jiná prostranství mohou být automaticky začleněny do souvisle zastavěného území obce, aniž by bylo zkoumáno aktuální uspořádání a vlastnictví budov s číslem popisným nebo evidenčním, nacházejících se uvnitř těchto prostranství, případně v jejich bezprostředním okolí. Takový postup by odporoval přinejmenším zásadě vyšetřovací upravené v § 50 odst. 3 správního řádu, podle které za shromáždění všech potřebných důkazů tak, aby v posuzované věci byl skutkový stav zjištěn co nejúplněji a věc mohla být rozhodnuta v souladu se zákonem, odpovídá správní orgán.

Aplikace zákona o pozemních komunikací uvedená v I. části tohoto stanoviska tak podle názoru Ministerstva dopravy jednoznačně překračuje rámec definovaných podmínek a svou podstatou směřuje proti hlavním principům zákona o pozemních komunikacích, tedy ochraně pozemních komunikací a jejich uživatelů. Uvedený názor rovněž nenalézá oporu v dosavadní judikatuře – viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 A 169/2017 – 90 ze dne 17. 5. 2018, ve kterém tento soud judikoval, že „v případě vymezování souvisle zastavěného území obce, tedy vyznačení jeho hranic, závisí zejména na konkrétním umístění relevantních budov. Může tak dojít k tomu, že i v situaci poměrně husté okolní městské zástavby se kvůli absenci budov v určitém směru či jejich vzdálenosti vytvoří prostor, který nebude spadat do souvisle zastavěného území obce“.

Slovní spojení „vnější spojnice a strany zvětšeného půdorysu“, užívané v metodické příručce, je tak nutné chápat jako jakoukoli spojnici a stranu, která současně tvoří hranici souvisle zastavěného území obce, nikoli jen spojnici a stranu, která reprezentuje vnější okraj (obvod) daného obrazce. Opačný přístup by znamenal, jak bylo naznačeno v I. části stanoviska, vyloučení aplikace institutu silničního ochranného pásma, což by v podmínkách intravilánu, zejména pak větších sídelních útvarů, představovalo významný rizikový faktor s ohledem na nemožnost regulovat (vybranou) stavební činnost v bezprostřední blízkosti některých pozemních komunikací a současně předcházet negativním vlivům (z hlediska bezpečnosti a plynulosti provozu
na pozemních komunikacích) v souvislosti s provozováním reklamních zařízení.
uzavreni_souvisle_zastaveneho_uzemi_obce
 Obrázek 1 – uzavření souvisle zastavěného území obce
 
III. Závěr
 
Při vymezování hranic souvisle zastavěného území obce je silniční správní úřad vázán pouze podmínkami uvedenými v § 30 odst. 3 zákona o pozemních komunikacích. Jiné okolnosti nemají na průběh hranic tohoto území vliv. Je tedy na silničním správním úřadu, aby na základě detailního zkoumání poměrů v dané oblasti zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. V metodické příručce užívané slovní spojení „vnější spojnice a strany zvětšeného půdorysu“ je nutné chápat jako jakoukoli spojnici a stranu, která současně tvoří hranici souvisle zastavěného území obce.
 

 



Zpět na výpis článků